5 triků, které zkrotí oheň i ve vlhkém dřevě

Druhý test je založený na hmotnosti a struktuře. Suché bukové poleno má výrazně nižší hmotnost než stejně velké poleno z čerstvého dřeva. Vezměte do ruky dvě polena stejné velikosti – pokud je jedno znatelně těžší, je téměř jistě vlhčí. Pro lepší orientaci si zapamatujte, že suché smrkové poleno o průměru 10 cm a délce 30 cm váží zhruba 1,2 kg. Pokud máte podobné poleno, které váží o polovinu víc, počkejte s topením. Tolik váhy navíc znamená až dvacet procent vody.

Zkontrolujte také připojovací potrubí od kamen nebo kotle ke komínu. Ujistěte se, že je těsné a bez koroze. Spojovací kusy by měly být mírně zvednuté směrem ke komínu (alespoň 3 % spádu), aby kondenzát mohl odtékat zpět do ohniště. Běžnou chybou je obrácená montáž, po které se voda drží v potrubí a urychluje jeho rezavění. Dále zkontrolujte, zda není potrubí příliš dlouhé – každý ohyb navíc snižuje tah.

Jak poznáte, že topíte správně Ovládněte přívod vzduchu. Kamna potřebují vzduch pro hoření, ale přebytek ho ochlazuje a odvádí teplo komínem. U většiny kamen najdete regulaci, kterou je třeba nastavit podle fáze hoření. Při rozhořívání nechte přívod otevřený na maximum, po rozhoření ho stáhněte na minimum. Ideální spalování poznáte podle modravého až průhledného plamene a podle toho, že z komína nekouří vůbec nebo jen slabě. Pokud se z kamen valí bílý nebo šedý kouř, okamžitě zkontrolujte dřevo a vzduch.

Třetí příčinou je přikládání příliš velkého množství paliva najednou. Když narazíte plnou várku dřeva do rozhořených uhlíků, teplota v topeništi klesne, spalování se zpomalí a vznikne hustý kouř. Správný postup spočívá v menších dávkách po dvou až třech kusech. Nechte každou várku pořádně rozhořet, až se vytvoří žhavá vrstva, a teprve potom přidejte další. Vyhnete se tak nejen kouři, ale i přetápění, které může poškodit kamna.

Podívejte se na kůru a praskliny – prozradí víc, než čekáte Suché dřevo poznáte i podle povrchu. Kůra se začíná odlupovat a na čelní straně polena se objevují podélné praskliny, které sahají od středu k okraji. Čím širší a hlubší praskliny, tím déle dřevo schlo. Pozor ale na dřevo, které má praskliny po celé délce a kůra se odlupuje v celých pruzích – to už může být přeschlé a bude mít menší výhřevnost. Ideální stav je, když jsou praskliny jen na čele a kůra drží na polovině délky.

Po dokončení druhé vrstvy naplánujte první zatápění až po úplném vyschnutí barvy. Ideální je počkat 48 hodin při pokojové teplotě. Poté zatápějte opatrně – první tři topeniště udržujte na nižší teplotě (kolem 150–200 °C), aby nátěr postupně prošel procesem vytvrzení. Tím se barva chemicky přemění a získá tvrdost a odolnost. Pokud byste hned přiložili naplno, mohla by barva popraskat nebo se na ní vytvořit nevzhledné mapy.

Dále si hlídejte stav dvířek a těsnění. Pokud netěsní, dostává se do topeniště neřízený vzduch, který narušuje spalovací proces. Poškozené těsnění vyměňte, což je snadná oprava. Rovněž pravidelně čistěte prostor popelníku – příliš mnoho popela blokuje přísun vzduchu ke žhavým uhlíkům. Minimálně jednou měsíčně zkontrolujte i saze na skle kamen, které napovídají o kvalitě spalování i o stavu komína.

Komínová vložka, sopouch i celý tah se přes léto mění. Usazeniny dehtu a sazí stihnou ztvrdnout, do šachty často spadne listí nebo ji obsadí ptáci. Pokud začnete topit bez důkladné prohlídky, riskujete nejen slabý tah, ale hlavně požár nebo otravu oxidem uhelnatým. Před první zatápěním proto věnujte komínu alespoň hodinu času. Není to složité, ale musíte vědět, na co se zaměřit.

Dalším krokem je funkční zkouška tahu. Zapalte malý kousek novin v ohništi – ne v komíně! – a sledujte, jak rychle se kouř vytáhne. Pokud se kouř vrací zpět do místnosti nebo se tvoří dole u dvířek, je tah slabý. Může to být důsledek ucpané šachty, ale také převráceného komínu vlivem špatného umístění nad střechou. V takovém případě neprovádějte žádné experimenty s hořlavými kapalinami; raději přizvěte odborníka, který změří tlak a navrhne řešení.

Začněte tím, že si připravíte tři velikosti dřeva. Nejtenčí třísky, asi jako tužka, slouží k prvnímu plameni. Střední kusy, silné jako prst, přikládáte po rozhoření. A teprve pak přichází na řadu polena. Suchá kůra z břízy nebo smrku je ideální, protože obsahuje pryskyřici, která hoří i při vlhkém počasí. Pokud nemáte kůru, použijte suché větvičky z vnitřku hromady dřeva.

Začněte kontrolou zvenčí. Prohlédněte hlavu komína, zda není prasklá, a podívejte se, jestli v ní nesedí hnízdo nebo vrstva suchých listů. Otevřete dvířka od vymetacích otvorů a zkontrolujte, zda v nich nejsou zbytky sazí, které by bránily tahu. Důležité je také zkontrolovat těsnost komínových dvířek – pokud nepasují, může do místnosti unikat kouř. Všímejte si i vlhkých skvrn na vnější straně komínového pláště; ty prozradí poškozenou izolaci nebo netěsnost vložky.